Napsali o nás v magazínu VÍKEND!

Článek, který o našem vinařství vyšel v únoru v magazínu Víkend.

V článku se mj. dozvíte co stálo za vznikem našeho viasřtví a také něco z naší rodínné historie.

.

-- -- -- VINAŘSTVÍ PÁNŮ Z LIPÉ -- -- --

.

Jak se stát vinařem s historickým příběhem

Někdo vinice zdědí, další je koupí, jiný třeba vysadí. „My jsme na to šli jinak, máme dva hektary rodinných vinohradů v Čejkovicích, další hrozny nakupujeme od smluvních pěstitelů a necháváme z nich dělat víno podle svých představ. Dali jsme mu příběh, vsadili na dobrý marketing,“ říká Lukáš Lukáš, majitel Vinařství pánů z Lipé.

Rodák z jižní Moravy dlouho bydlel v Olomouci, aby se nakonec vrátil tam, kde se narodil, domů, do Vracova na Hodonínsku. „Rodiče dělali v potravinářském průmyslu, já byl hned po škole regionálním manažerem velké konzervárenské firmy, také jsem šéfoval marketingu firmy dovážející značkové potraviny, a nakonec jsem se stal obchodním a marketingovým ředitelem velkého vinařství,“ říká Lukáš, který vystudoval historii a společenské vědy na filozofické fakultě. „Obchod a historie se mi ve Vinařství pánů z Lipé propojily,“ dodává s tím, že loni prodali na pět set tisíc lahví vína.

Národní strom

Najít zajímavý, ale hlavně volný příběh, který by si rozuměl s vinařskou tradicí, nebylo podle něj jednoduché. „Páni z Lipé se ukázali jako ideální řešení a navázali jsme tak na tradici vinařství, jemuž se věnovali již od 14. století. Skládali jsme vše kousek po kousku. Jejich rod spravoval čejkovické, strážnické i hodonínské statky včetně vinic víc než dvě stě let. Významně se do historie zapsal zejména Jindřich z Lipé, který byl životním partnerem Elišky Rejčky, dvojnásobné české a polské královny. Žil od roku 1319 v Brně, díky němu se rod přesunul ze severních Čech na jižní Moravu,“ říká Lukáš.

Majiteli vinařství se líbila v názvu také lípa, jako symbol národního stromu. Jen s malými změnami zůstal také původní erb této šlechty, teď je na vinětách lahví i na jejich obalech. Důležitý byl i fakt, že páni z Lipé vymřeli v 17. století. „Když jsme přihlásili svou ochrannou známku na Úřad průmyslového vlastnictví, neozval se dokonce ani žádný levoboček. Po půl roce jsme tak před pěti roky mohli s manželkou naplno rozjet svůj pečlivě vybudovaný projekt,“ směje se muž, jenž prý své ženě Jitce říká, že to byla právě ona, která vinice přinesla do manželství jako věno.

„Jsou to dva hektary vinné révy, o které se starají zejména manželčini rodiče společně se švagrem v Čejkovicích. My jim jezdíme se syny často pomáhat. Úspěšní jsme v odrůdách Tramín, Pálava, Ryzlink rýnský, ale i Merlot a Modrý Portugal. Bohužel pořád panuje názor, že v naší severní podoblasti se modrým odrůdám nemůže dařit tak jako ve Španělsku, Itálii nebo ve Francii,“ dodává majitel vinařství.

Samozřejmě je u nás, na rozdíl od jihu Evropy, hodně rozkolísané počasí a deset let za sebou nebude stejné červené, ale třeba Merloty, které se dělají teď, jsou jedinečné. „O takové kvalitě se nám před dvaceti třiceti lety ani nesnilo. Je jasné, že i u nás se klima mění, je víc teplo. Teď nám ve sklípku ve Vracově, kde také pořádáme degustace, zraje v barikových sudech Dornfelder a Roesler, ten bude také, doufáme, vyvedený,“ říká Lukáš Lukáš.

Ocenění ze Salonu vín

I když podle něj svůj byznys teprve rozjíždějí a nabídka proto není jednoznačně vyhraněná – jsou v ní jak suchá, tak třeba polosuchá či polosladká vína –, udělají každý rok na čtyřicet tisíc lahví vín s přívlastkem, která jsou u nás zařazená v nejvyšší kategorii a podléhají přísným pravidlům.

„Za ty roky, co pracuji s vínem, vím, kdo ho má dobře ošetřené, jak se o ně stará. Kde jsou nejlepší hrozny dané odrůdy. My jich máme v nabídce na dvacet. Kterou mám nejraději? To je jako odpovědět, které dítě mám víc rád, také to nejde. Záleží na tom, jakou mám náladu, jaké je počasí, co k vínu jím. Teď mám více období červených vín, rád si dám Modrý Portugal, ročník 2017.“

S ním na letošním Salonu vín vyhráli zlatou medaili. „Chutná mi Merlot, a z bílých třeba Ryzlink rýnský 2017 – to je letošní stříbrná medaile ze Salonu vín – i Sylvánské zelené, Rulandské bílé,“ vyjmenovává svoje oblíbené odrůdy muž, jehož firma přechází, jak říká, z fáze zrodu do fáze stabilizace.

„Šetříme na další vlastní vinice a nákup technologie na výrobu vín. Možná se toho ale dočká až příští generace. Synům je deset a dvanáct let, když budou chtít, tak snad budou mít na co navázat,“ uzavírá Lukáš Lukáš.

Autor článku: Jana Hanušková, Právo, příloha Víkend
Foto: Vinařství pánů z Lipé s.r.o.