Vracov – tradiční vinařská oblast

  Vinařství pánů z Lipé

Pozdně gotický Vracov byl v polovině 13. století střediskem správního obvodu pro jihovýchodní Moravu. Tenkrát se břeclavský kraj nazýval krajem vracovským. Obec byla i s tvrzí v královském majetku, roku 1268 dlel na místní tvrzi i král železný a zlatý – Přemysl Otakar II.

Začátky vracovského vinařství spadají ke konci 13. století. Už v následujícím století se místní vinice značně plošně rozšířily díky rodu pánů z Lipé, který velmi výraznou měrou hromadil své državy především na jižní a jihovýchodní Moravě a současně v této oblasti podporoval rozvoj vinařství. Vinohrad byl a je pro Vracovjany víc než symbolickým odkazem minulosti. Život bez vína by byl nemyslitelný. Víno nebylo jen nápojem občerstvujícím, nýbrž také ozdravujícím. Kus chleba a plucar vína spolu s kusem uzeného anebo slaniny byly hlavní součástí stravy v čase prací na poli, lukách a ve vinohradě.

Husitské a česko-uherské války narušily v kraji další rozvoj nejen vinařství. Teprve v roce 1517 se stal Vracov městysem spolu s obdržením práva várečného. Ovšem největší pohromu Vracovu způsobila třicetiletá válka. Vracovské obyvatelstvo prořídlo natolik, že bylo nutno povolat cizí osadníky, převážně hornoslezské německé příchozí.

Koncem 17. století došlo ke vzniku vracovského kroje. Podobný kroj jako ve Vracově se nosil i v sousedním Bzenci. Ve 20. století narušily poklidný způsob života v regionu obě války. Po nich probíhá hospodářský, sociální, kulturní i stavební rozvoj Vracova v té míře, že od 1. ledna 1967 byl městys po více než 700 letech povýšen na město.