Jindřich z Lipé odkazuje klášteru P. Marie na Starém Brně vesnice Husovice, Maloměřice a Hlubočany

Já, Jindřich z Lipé, moravský hejtman a nejvyšší maršálek království českého, zněním této listiny toužím sdělit všem, jak lidem současného věku, tak budoucím, že já, za zdravé mysli a za dobré úvahy na radu a domluvu mých dětí a přátel určil jsem takovou moji poslední vůli, jak níže předloženo. Nejprve totiž za mne, za mé předchůdce i za budoucí a za všechny ty, jejichž statků jsem dobře nebo špatně užíval, za spásu a blaho duše, klauzuře čili klášteru řečenému Síň Panny Marie, ležícímu na předměstí Brna, který jsem si zvolil za místo mého hrobu, mé statky, totiž vesnice Hlubočany a Maloměřice se dvory jakož i se vším, co mám ve vsi Husovice, se dvorem tamtéž, se všemi právy, důchody, užitky a příslušenstvím ať se nazývá jakkoliv a skládá se z jakýchkoliv věcí, za tisíc hřiven pražských grošů moravské ražby, počítáno 64 grošů na hřivnu, odkazuji, nařizuji a určuji, přejíce si, ať abatyše a konvent řečeného kláštera tyto statky bez jakýchkoliv překážek drží a mají a jejich výnosů ať užívají, s podmínkou a službou dole psanou.

Totiž, aby v onom klášteře v době, na kterou připadnou dny mé smrti, každoročně v předvečer pohřbu devětkrát byla sloužena zádušní mše a podávána snídaně s vínem a s rybami ministrantům tohoto kláštera a žebrákům ať je rozdáván chléb. Kromě toho chci a určuji, aby v tomto klášteře vždy po dobu třiceti dní v měsíci mé smrti třikrát byla sloužena zádušní mše a dána chudým almužna a ať se tak děje po všechny časy. Dále pak chci, aby v jeden den k tomu zvláště určený a zvolený, aby každý rok pro blaho a spásu duší všech těch, jejichž statky a věci jsem nespravedlivě násilím držel nebo je jich zbavil, nebo jinak nepatřičně poničil, ať je rovněž sloužena zádušní mše se třemi čteními a ať je rozděleno chudým po haléři nebo chleba v téže ceně. Dále chci a určuji, jestliže by snad budoucí dědici nebo moji právoplatní následníci řečené statky chtěli zpět za tisíc hřiven v hotových penězích od abatyše a konventu, kteří v té době budou, ať je vyplatí a zaplatí. Za jiné statky, které pak tato abatyše a konvent za tyto vrácené peníze opatří, má bez omezení plnit dříve řečené služby a statky takto získané od řečeného kláštera žádným způsobem nemá zcizit. Jestliže se však nelze z jakékoliv příčiny zcizení vyhnout z donucení nebo z nezbytnosti, chci, aby jiné statky řečenému klášteru místo těchto byly určeny tak, aby řečené břemeno a služby nebyly v následujících časech nijak ošizeny.

Na dosvědčení této věci a na věčnou ochranu mé duše tuto listinu jsme na věčnou platnost nechali opatřit pečetěmi mojí a mých milovaných synů Jindřicha a Jana z Lipé, kteří připojili svůj zjevný souhlas. Kdokoliv by chtěl dříve řečený můj testament porušit, nebo opovážlivě jednat proti němu, pohněvá Boha všemohoucího a nejsvětější Pannu Marii a propadne věčnému zatracení své duše.

Dáno v Praze, VIII dní před Idami březnovými (8. března) léta páně 1325.