Ústup ze slávy

Po smrti Čeňka z Lipé, posledního ze synů zakladatele rodu Jindřicha z Lipé, zůstali jedinou rodovou linií potomci Jindřicha II. Železného z Lipé, representovaní Jindřichem III. a jeho syny Hynkem a Hanušem a později, od počátku 15. století, také mladším synem Čeňkem. Přesto, že se stali dědici veškerého vlastnictví rodu, jejich panství již v 60. letech 14. století nijak nepřevyšovalo běžnou úroveň ostatní české vysoké šlechty, pánů. Jindřich III. jako senior rodu, zastával od roku 1363 úřad nejvyššího maršálka, který byl již v rodu pánů z Lipé dědičný.

Ještě za Čeňkova života se Jindřich III. podílel na veřejném životě země jen zcela výjimečně.
Na počátku roku 1350 se spolu s Čeňkem zúčastnil zemského soudu v Brně a téhož roku se jednou objevil jako svědek na listině Karla IV., byl tedy přítomen u jeho dvora.
V listopadu roku 1355 doprovázel Jindřich III. jako člen doprovodu Karla IV. na říšský sněm do Norimberka. Sem zajel s Karlem IV. ještě jednou roku 1360. Většinou ale dlel na svých statcích a věnoval se jejich správě.
Když se Jindřich III. roku 1363 ujal rodového dědictví, byl již mužem středního věku, byl stár asi třicet pět až čtyřicet let. Avšak ani skutečnost, že se stal seniorem rodu a převzal úřad maršálka, nic nezměnila na dosavadním způsobu jeho života. Císařský dvůr se svojí ceremoniálností však v určitých chvílích vyžadoval přítomnost nejvyšších maršálka, a tak byl Jindřich nucen opustit své moravské ústraní a účastnit se dvorského života. První příležitostí k pobytu u Karlova dvora byla jednání mezi Lucemburky a rakouskými vévody, která se konala v únoru 1364 v Brně. Jméno Jindřicha III. z Lipé se v příslušných listinách objevuje vedle mnoha dalších představitelů české a moravské šlechty. Potom na dlouhou dobu jeho jméno z okolí Karla IV. zmizelo a další zmínku o něm nacházíme až na konci roku 1375, kdy se Karel IV. po návratu z dlouhého pobytu v říši odjel léčit do Karlových Var a Jindřich III. z Lipé jej, spolu s dalšími zemskými úředníky a představiteli šlechty, doprovázel.

Zcela jistě nejvýznamnější událostí Jindřichova života byla cesta do Francie, kam na podzim a v zimě 1377 a 1378 doprovázel císaře Karla IV. Spolu s Karlem tehdy projel územím severního Německa, dolního Porýní, Belgie, severní Francie a Lucemburska.
Taková aktivita ale byla spíše výjimečná. Zcela pravidelně se ale zúčastňoval jako přísedící moravských zemských soudů, a to jak soudu olomouckého, tak brněnského. V úvodní formuli v zemských deskách byl zpravidla uváděn hned na prvním nebo druhém místě za příslušnými zemskými úředníky – komorníkem, cúdařem (soudcem) a písařem zemských desk.
Jako přísedící zemského soudu se Hynek z Lipé zúčastňoval jednání o převodech pozemkového majetku mezi moravskou šlechtou a častokrát byl svědkem nebo ručitelem takových transakcí, především v záležitostech, které se týkaly příbuzných, ať již z rodu Ronovců, nebo příbuzných z manželčiny strany, tedy pánů z Kravař.

Když se po čtvrtstoletí klidného panování markraběte Jana Jindřicha ujali po jeho smrti roku 1375 vlády synové Jošt, Prokop a Jan Soběslav, nastalo dlouhé období sporů, nepokojů a vnitřních válek.
Jindřich III. z Lipé se ve sporech mezi markrabaty držel stranou, zjevně nepodporoval žádného z nich a zachovával neutralitu. Tato nestrannost byla možná důvodem, proč byl právě Jindřich III. vybrán v letech 1385–1387 za ochránce a správce statků olomouckého biskupství (administrator in temporalibus). Za tyto služby si nechal Jindřich vyplácet odměny, které dosahovaly výše několika set kop grošů.

Podobně jako na Moravě se počátkem 90. let 14. století zkomplikovaly následkem panovnické neschopnosti krále Václava IV. poměry také v Čechách. Vysoká šlechta, nespokojená s Václavovou vládou, se počátkem května 1394 spojila v tzv. panskou jednotu a její účastníci hned 8. května zajali krále Václava IV. u Králova Dvora. Řady panské jednoty se postupně rozrůstaly, v jejich řadách nacházíme také Jindřicha III. z Lipé. Je však otázka, zda jeho účast v panské jednotě byla aktivní nebo pouze formální, zda přistoupil k jednotě z vlastní vůle a přesvědčení, nebo ze snahy neznepřátelit si markraběte Jošta, který stál v čele jednoty, a představitele české a moravské aristokracie. V žádné další listině, týkající se panské jednoty, se s jeho jménem totiž již nesetkáváme.

Ihned po králově zajetí se ale na obranu Václava IV. postavil jeho bratr Jan Zhořelecký, který se obrátil na všechny královy přívržence s manifestem, vyzývajícím k boji za jeho osvobození a za nastolení práva v zemi. Na tuto výzvu vstoupil do vojska, které Jan Zhořelecký verboval, syn Jindřicha III. Hanuš z Lipé. Zatímco rázný postup Jana Zhořeleckého byl úspěšný a Václav IV. byl na počátku srpna 1394 propuštěn ze zajetí, o vyplacení Janem slíbeného žoldu se Hanuš z Lipé a další moravští šlechtici soudili ještě v dubnu 1397, tedy rok po smrti Jana Zhořeleckého.

Na jaře 1396 došlo po čtyřech letech rozbrojů a válek k uklidnění. Markrabata Jošt a Prokop spolu s 59 příslušníky moravské šlechty z dvaceti rodů uzavřeli v listopadu a prosinci 1296 všeobecnou mírovou dohodu, tzv. druhý moravský landfrýd. Jméno Jindřicha III. z Lipé v něm najdeme na velmi čestném místě hned za jmény obou markrabat a olomouckého biskupa.
V době míru se obnovila jednání obou zemských soudů, kterých se pravidelně zúčastňoval Jindřich III. z Lipé spolu se svým nejstarším synem Hynkem. Hynek se poprvé objevil v listinách koncem roku 1380 a od té doby se již vyskytoval v soukromých listinách moravské šlechty.

Ještě za otcova života začal být Hynek uváděn s titulem maršálka, poprvé byl takto označen 15. května 1387. Dříve, pokud žilo vedle sebe několik rodových linií pánů z Lipé, byl nositelem titulu nejvyššího maršálka vždy nejstarší člen rodu. Nyní, kdy již rod reprezentovala jen jediná rodina, v níž byl titul dědičný, nebylo důvodu, proč by stejný titul nemohl užívat i nejstarší syn. Ale roku 1395 a znovu pak roku 1397 byl Hynek z Lipé titulován „maršálek římského a českého krále“ a „maršálek pana krále Václava“. Bylo to vždy v období, kdy se Hynek zdržoval delší dobu v Praze u královského dvora, roku 1395 od dubna do září a roku 1397 od dubna do června. Mohl tedy v této době zastávat úřad dvorského maršálka, což by odpovídalo uvedeným titulům.

Roku 1397 pobýval s Hynkem v Praze také mladší Jindřichův syn Hanuš. Již jsme se ním setkali roku 1394, kdy vstoupil do vojska Jana Zhořeleckého, nyní, roku 397, řešil v Praze proplacení dlužného žoldu. Po roce 1397 ale Hanuš opět na několik let zmizel v ústraní.
Avšak od 90. let se v pramenech objevují další potomci Jindřicha III. Roku 1390 je to starší Jindřichova dcera Anežka, která se vdala za Jindřicha z Meziříčí, a otec ji uvedeného roku připsal věno.
Z roku 1397 máme zprávy o další Jindřichově dceři Heleně, která se zasnoubila s rakouským šlechticem Bernardem z Kuenringu.
Na počátku 15. století, roku 1406, se zasedání zemského soudu v Olomouci i v Brně zúčastnili vedle Hanuše z Lipé také jeho mladší bratři Čeněk a Pertold. Čeněk byl v této době již proboštem kapitulního chrámu v Kroměříži, poprvé se jeho jméno objevuje roku 1394, kdy byl imatrikulován na právnické fakultě pražské univerzity. V hodnosti kroměřížského probošta je Čeněk uváděn až do roku 1417, kdy na svůj úřad resignoval. O nejmladším Pertoldovi pak již nemáme žádné další zprávy.

I když se páni z Lipé aktivně nepodíleli na válkách mezi markrabaty na Moravě, nevíme ani, se kterou stranou alespoň sympatizovali, byli častými účastníky drobných válek a plenění na moravsko-rakouské hranici.

Jeden z vpádů moravské šlechty se odehrál roku 1402 a při tomto nájezdu byl Jindřich III. z Lipé, tehdy již v dosti vysokém věku kolem sedmdesáti let, zajat a uvězněn ve Vídni. Ve vídeňském zajetí byl ještě v únoru roku 1404. Podobně jako svého času jeho strýc Čeněk, se i Jindřich III. z Lipé ve vězení zadlužil a musel si půjčit od vídeňského měšťana Michala Würfela šedesát hřiven grošů. Brzy po svém propuštění z vězení, ještě před rokem 1406, Jindřich III. z Lipé zemřel.

Seniorem rodu a nejvyšším maršálkem se nyní stal Hynek z Lipé. Již někdy od 80. let 14. století byl ženat s Eliškou z Vartenberka. Roku 1406 měl dvě pravděpodobně již dospělé dcery Ofku a Anežku a nezletilé syny Jindřicha (VII.) a Pertolda (ten se v pramenech objevuje jako bratr Jindřicha VII. až roku 1417).

Ženatý byl také Hanuš z Lipé, jeho chotí byla Markéta ze Šternberka. Z tohoto manželství měl Hanuš jen jednou dceru Kateřinu.

Krátce po smrti Jindřicha III., na počátku března 1406, zažaloval král Václav IV. Hanuše z Lipé a Erharda z Kunštátu jako zhoubce zemské, oba pánové se současně obrátili na soud, aby je zastupoval při nalezení práva. Důvodem byly problémy s nedobytnými dluhy Václava IV. Když věřitelé marně čekali na odškodnění, vzali spravedlnost do vlastních rukou a domáhali se splacení dluhu pleněním statků dlužníka.
Hanuš z Lipé si zvolil za svoji základnu hrad Rataje (Pirkštejn) nad Sázavou, který patři jeho příbuznému, potomku kdysi bratra zakladatele rodu Jindřicha z Lipé. Odtud napadal královské statky. Zásahem soudu ale došlo během několika měsíců k dohodám a urovnání sporu.

V období po roce 1406 se všichni bratři z Lipé objevovali u zemského soudu pravidelně, a to nejen jako přísedící, ale také jako strany žalované, většinou pro nedobytné dluhy. Věřiteli pánů z Lipé byli nejen jejich příbuzní páni z Lichtenburka, ale i četní další moravští páni i drobní šlechtici. Drobné dluhy ale měli páni z Lipé i mezi měšťany. Již byl zmíněn vídeňský měšťan Michal Würfel, jehož pohledávku vymáhala ještě roku 1415 jeho manželka Anna. Mezi věřiteli jsou ale, kromě jiných brněnských měšťanů, také dva brněnští řezníci Olman a Zyndl. Je zajímavé, že jejich pohledávky nebyly pouze půjčené hotové peníze, ale také nezaplacené částky za dodané maso. Pokud sečteme všechny soudně projednávané dluhy pánů z Lipé z let 1400–1412, pak dojdeme k celkové částce zhruba 1166 kop grošů. Přitom to jsou jen dluhy, o které se věřitelé soudně hlásili, nutno ale předpokládat i další nezveřejněné dluhy, takže celkové zadlužení můžeme odhadovat na několik tisíc kop grošů.

Po roce 1412 se zřejmě zhoršil zdravotní stav Hynka z Lipé, který již v letech 1409–1410 omezil účast na soudech a stahoval se do ústraní. Jeho místo stále častěji zaujímal syn Jindřich VII. a bratr Hanuš. Je pravděpodobné, že Hynek z Lipé zemřel někdy roku 1414, protože na sjezdu moravské šlechty v únoru 1415 ve Velkém Meziříčí se objevil jen Hanuš z Lipé, a navíc poprvé s titulem nejvyššího maršálka.
Na tomto shromáždění zpečetili přítomní páni stížnost proti uvěznění mistra Jana Husa v Kostnici. Po Husově smrti se v Praze sešla početná representace české a moravské šlechty, která adresovala kostnickému koncilu protest proti jeho odsouzení a upálení. Své pečetě k protestnímu listu přivěsili také nejvyšší maršálek Hanuš z Lipé a jeho synovec Jindřich VII. z Lipé.
Hanušova účast na protestu proti Husovu upálení byla také posledním jeho svědectvím v pramenech, protože brzo na to Hanuš zemřel. Z jeho generace pánů z Lipé přežil již jen kroměřížský probošt Čeněk.

Do nejisté doby husitských válek vstupoval rod pod vedením synů Hynka z Lipé, Jindřicha VII. a Pertolda III.