Tento eshop používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Více informací
Přijmout všechny cookies Personalizovat
Přijmout zvolené cookies

V rámci objednávky přes e-shop je nutné dodržet počet láhví po šesti kusech, tzn. v násobcích šesti. Pro více informací prosím klikněte ZDE, odst. "Minimální objednané množství".

Jindřich z Lipé a jeho moravské statky



Jindřich z Lipé pobýval od druhé poloviny 90. let 13. století převážně v Praze, kde se snažil pod patronací svého vlivného příbuzného Hynka z Dubé zařadit se do okruhu dvorské šlechty, která obklopovala krále.

Poprvé na sebe Jindřich výrazně upozornil roku 1304 při obraně Kutné Hory v bojích s německým králem Albrechtem Habsburským. Kronikář Dalimil veršoval, že „ to Jindřichovi i pomože a pro své hrdinství od toho času se vzmože “.

A Jindřich se skutečně vzmohl. Dokázal vytěžit maximum ze zmatků a z několikeré rychlé výměny panovníků na trůnu po vymření Přemyslovců roku 1306. Dobře se orientoval v současné politické situaci a dokázal využívat jak problémů církevních institucí a ústavů v Čechách, tak přízně právě vládnoucích králů za svoji pomoc a podporu. Jindřich z Lipé vzal do své ochrany statky pražského biskupa a majetky zbraslavského kláštera a za svoji ochranu si nechal platit.

Od června 1308 za druhého panování Jindřicha Korutanského se Jindřich z Lipé stal nejen nejvyšším maršálkem, ale byl též královským podkomořím, do jehož kompetence patřil dohled na výtěžek kutnohorských dolů a na řádné odvádění tzv. urbury králi (což bylo určité procento z vytěženého stříbra). V této době se také Jindřichovi z Lipé podařilo od některého z uchazečů o český trůn získat zpět Žitavsko s tehdy již významným městem Žitavou.

Při nástupu Jana Lucemburského na trůn roku 1310 byl již Jindřich z Lipé jedním z nejvlivnějších a nejbohatších šlechticů v zemi. Kromě rozsáhlého majetku v severních Čechách a v Žitavsku získal Jindřich z Lipé postupně od různých panovníků několik menších statků ve středních, západních a východních Čechách.

Roku 1312 pronikl majetkově také na Moravu, když koupil bývalý templářský statek Čejkovice. K této výhodné koupi mu dopomohl rádce Jana Lucemburského Bertold z Henneberka, jehož bratr byl převorem johanitů pro Čechy, Moravu a Polsko. Právě johanité převzali po zrušení řádu templářů jejich majetek. V téže době dal Jan Lucemburský Jindřichovi z Lipé také statky pánů z Obřan, jejichž rod vymřel a panství připadla králi jako odúmrť. Z jejich panství byl nejdůležitější Moravský Krumlov a jeho nejbližší okolí. Kolem Moravského Krumlova začal Jindřich postupně budovat kompaktnější panství, když přikoupil roku 1319 ves Rakšice a roku 1321 Olbramovice, Lesonice, Želovice a Bohutice. K dalšímu dědictví po pánech z Obřan patřily vesnice severně od Brna, kterými byly Maloměřice, Husovice, Obřany a Jehnice, dále pak na východní Moravě hrad Střílky s vsemi Střílky a Koryčany, a konečně na Českomoravské vysočině Nové Město na Moravě s okolím. Kromě již uvedených statků držel Jindřich z Lipé také ves Jaroslavice a dnes zaniklou ves Ottenthal u Dolních Dunajovic. Obě tyto vesnice však později prodal.

V první polovině roku 1315 dosáhly špičky české šlechty, vedené Jindřichem z Lipé, převahy nad mladým a nezkušeným králem Janem Lucemburským a donutily jej propustit všechny německé rádce, které mu přidělil jeho otec, římský král Jindřich VII.

Jindřich z Lipé, který opět získal úřad podkomořího, se stal téměř skutečným vládcem v Čechách. Jak píše zbraslavský kronikář Petr Žitavský, byly Jindřichovi „…svěřeny všechny záležitosti královské… Vzrostl z přízně Štěstěny nade všechny v Čechách, vzrostla zároveň jeho pověst, sláva, dvůr a nadměrné služebnictvo, takže se při vyjížďkách jeho družina panošů a rytířů, která ho provázela vpředu i vzadu, stala mnohem četnější než králova. Všechno podléhá jeho pokynům a jeho rozkazům, poslouchá ho král i veškeren národ.“

Avšak brzy se situace změnila. V květnu vedl Jindřich z Lipé vojenské tažení proti Matúši Čákovi Trenčanskému, který ohrožoval východní Moravu. Vyznamenal se sice v bitvě, která byla pro české vojsko již téměř ztracená, a dosáhl vítězství. Česká šlechtická opozice však vylíčila králi tažení jako neúspěch a obvinila Jindřicha z Lipé ze spiknutí proti králi s cílem zbavit jej trůnu. Proto byl Jindřich v říjnu 1315 zatčen a uvězněn na hradě Týřov. Jeho uvěznění ale podnítilo povstání celého rozvětveného rodu Ronovců – pánů z Dubé i pánů z Lichtenburka a dalších jejich spojenců. Jindřich z Lipé byl posléze po dlouhém vyjednávání v dubnu 1316 z vězení propuštěn. Bylo sice sjednáno příměří, ale k uklidnění poměrů v zemi, rozvrácené soupeřením dvou šlechtických skupin a soubojem o moc s králem, nedošlo. Až všeobecným zemským mírem v Domažlicích z dubna 1318 byla uzavřena dohoda s králem, který šlechtě přenechal moc v zemi a sám se soustředil na zahraniční politiku a rodové výboje.

Jindřich z Lipé se opět stal mluvčím a vůdcem většiny české šlechty a do jeho mocenského tábora, který v Čechách vládl, patřil nyní i král Jan Lucemburský. Dobré vztahy mezi králem a Jindřichem z Lipé byly ještě posíleny, když Jindřich přenechal králi v polovině roku 1319 za slušné odstupné své severočeské statky s celým Žitavskem a s městem Žitavou.

Za odstoupené severočeské statky dostal Jindřich z Lipé, možná i podle svého vlastního výběru, několik panství na Moravě. Právě na Moravu se se Jindřich z Lipé uchýlil na celé desetiletí 1319–1329, aby zde žil jako doživotní moravský zemský hejtman a bohatý majitel řady moravských panství se svojí sice nelegální, ale dlouhodobou životní družkou, dvojnásobnou královskou vdovou Eliškou Rejčkou.

Eliška byla v letech 1300–1305 manželkou krále Václava II. Když poprvé ovdověla, bylo jí 17 let. Poté se stala v letech 1306–1307 na pouhý jeden rok manželkou nově zvoleného českého krále Rudolfa Habsburského a v devatenácti letech ovdověla podruhé. Roku 1310 se Jindřich z Lipé ujal Elišky Rejčky a přimluvil se u krále Jana Lucemburského (spolu s dalšími přímluvci), aby jí byla vyplacena zadržovaná částka vdovské renty. Je pravděpodobné, že se Jindřich s Eliškou znali již dříve, ale teprve nyní mohl mocný Jindřich z Lipé nabídnout bezbranné a u dvora neoblíbené mladé vdově své služby a pomoc. Nelze se asi divit, že osudem zatím těžce zkoušená žena takovou pomoc uvítala a s Jindřichem z Lipé se sblížila. Jejich další celoživotní intimní vztah sice budil pohoršení současníků, ale přeťala jej až Jindřichova smrt roku 1329.

Jindřich z Lipé byl totiž již asi od poloviny 90. let 13. století (soudě dle dosažení dospělosti jeho synů) ženat se Scholastikou, která pocházela z hornolužického rodu pánů z Kamence. Se Scholastikou založil Jindřich početnou rodinu, měl čtyři syny (Jindřicha, Čeňka, Jana a Pertolda) a tři dcery (Markétu, Kateřinu a Kláru). Avšak po roce 1310 již byl intimní vztah Jindřicha z Lipé a Elišky Rejčky obecně znám a oba se s ním nijak netajili.

Spolu s Eliškou se Jindřich z Lipé usadil v Brně, kde Eliška dostala roku 1322 od Jana Lucemburského dům na dnešním Dominikánském náměstí. V Brně vytvořili vlastní dvůr a Jindřich z Lipé vystupoval jako skutečný vládce Moravy, svolával do Brna zemské soudy a osoboval si tedy práva, která patřila jen králi.

Král, který se většinu času zdržoval mimo české království, však do pravomocí Jindřicha z Lipé nijak nezasahoval. Naopak jej i Elišku Rejčku vyznamenával svojí přízní. Svolil, aby se jeho příbuzná Anežka z Blankenheimu provdala za nejstaršího syna Jindřicha z Lipé, rovněž Jindřicha, zvaného Železný. Věnem dal král Anežce panství Tovačov se šesti vesnicemi. Elišce Rejčce daroval král již zmíněný dům v Brně a v průběhu let přidal několik vsí na jižní Moravě.

Jindřich z Lipé žil s Eliškou Rejčkou na Moravě deset let, až do 26. srpna 1329, kdy Jindřich, zhruba ve věku 53 let zemřel. Podle svého přání byl pohřben v klášteře Aula S. Mariae na Starém Brně, který založila právě Eliška Rejčka.

Zaměříme se nyní na panství a statky, které Jindřich z Lipé na Moravě vlastnil. Kromě již dříve zmíněných panství zde získal od Jana Lucemburského další rozsáhlé statky. Na východní Moravě u Uherského Hradiště dostal v rámci směny za Žitavsko vesnice Kunovice, Horní a Dolní Míkovice a Derfle. Kromě toho také zaokrouhlil panství Moravský Krumlov o vsi Hostěradice, Míšovice a Rakšice. Největší zisk ale představovalo město Smilův Brod (dnes Havlíčkův Brod) se stříbrnými doly v Mittelbergu a nejmenovanými vesnicemi v okolí, které patřily k městu, a dále pak hrad Lipnice nad Sázavou rovněž s vesnicemi.

Jindřich z Lipé rozhojňoval svá panství na Moravě i v Čechách také ve 20. letech 14. století. Roku 1321 přikoupil k panství Moravský Krumlov statek Olbramovice, k němuž vedle této vsi patřily ještě vesnice Lesonice, Želovice a Bohutice, a roku 1325 přikoupil ještě ves Dukovany.

Další oblastí, kterou Jindřich z Lipé soustavně rozšiřoval, bylo okolí Havlíčkova Brodu. Zakoupil statek Krucemburk u Chotěboře a roku 1325 městečko Humpolec. Na Českomoravské vysočině, v okolí Jihlavy, kde byla naděje na objev nových nalezišť stříbra, začal Jindřich z Lipé od poloviny 20. let 14. století budovat další panství. Nejprve roku 1325 získal ves Batelov a k tomu mu Jan Lucemburský přidal roku 1327 ještě vsi Beranov, Bradlo, Příseka, Petrovice a Puklice.
Výměnou za hrad a město Tachov získal Jindřich z Lipé od krále v roce 1323 od panství Vranov (nad Dyjí), k němuž patřil hrad a městečko Vranov, dále vsi Šafov, Petřín a další Petřín, Jazovice, Lančov, Podmyče, Břečkov, Čížov, Vracovice, Onšov a zaniklé vsi Otaslavice a Křenov. Součástí náhrady za Tachov bylo ještě město Jevíčko a dalších šest vesnic v jeho okolí.

Bylo by jistě zajímavé zjistit, zda součástí těchto statků byly vinice. Lze jistě předpokládat, že vinice patřily k příslušenství vesnice Čejkovice. Vinice jsou doloženy také na panství pánů z Obřan. Již roku 1289 daroval totiž Gerhard z Obřan klášteru ve Žďáru nad Sázavou užitky z vinic ve Velkých Pavlovicích, Pouzdřanech, Zaječím, Jaroslavicích a Načeraticích. Kromě Jaroslavic se ale uvedené vsi s vinicemi neobjevují mezi statky, které z odúmrti po pánech z Obřan dostal Jindřich z Lipé. Vinice lze předpokládat i u vsi Ottenthal u Velkých Dunajovic. Ačkoliv nejsou vinice jmenovitě uvedeny u žádné ze vsí, které náležely k panství Vranov, můžeme snad jejich existenci přepokládat stejně jako u vesnic ležících na východ od Moravského Krumlova.

Až na výjimky se tedy ve výčtu vinic pohybujeme na půdě domněnek a dohadů. Ovšem jejich vysokou pravděpodobnost podporují nesporné a jisté zprávy o vinicích v okolí zmíněných lokalit jak na moravské, tak i na rakouské straně hranice. Výskyt vinic na panství Jindřicha z Lipé již v první třetině 13. století lze tedy oprávněně předpokládat.

Državy pánů z Lipé

Državy pánů z Lipé

LEGENDA K MAPĚ
VPL_mapa_leg1.png významnější statky VPL_mapa_leg2.png statky méně významné

1 město a hrad Tachov (1305 - 1323), 2 Žitavsko (1305 - 1319), 3 obec Čejkovice (1312 - 1353) 4 hrad a město Moravský Krumlov, okolní obce (1313 - 1315, hrad prodán 1368, zpět koupen 1447), 5 vinice ve Velkých Pavlovicích, Pouzdřanech, Zaječí, Jaroslavicích a Načeraticích (1313 - 1315), 6 hrad Obřany, okolní lesy, vsi Maloměřice a Husovice (1313 - 1315), 7 Nové Město na Moravě s okolím (1313 - 1315), 8 hrad Střílky s vesnicemi Střílky a Koryčany (1313 - 1315), 9 Rataje nad Sázavou (od 1318), 10 Havlíčkův Brod (od 1319), 11 hrad Lipnice s vesnicemi a panstvím (od 1319), 12 Tovačov a okolní vesnice (od 1321), 13 panství Vranov nad Dyjí (od 1323), 14 Jevíčko a vesnice v okolí (od 1323), 15 hrad Žampach (od 1324), 16 Humpolec (od 1325), 17 Moravská Třebová s hradem Cimburk (od 1327), 18 panství Polná (1327 - 1343), 19 Velká Bíteš (20. až 30. léta 14. století), 20 panství Lichnice (od 1331), 21 hrad Žacléř (od 1334), 22 panství Ronovec s městečkem Bělá (od 1335), 23 ves a tvrz Mikulčice (do 1353), 24 Němčičky s vinicemi (do 1353), 25 ves Pouzdřany u Pohořelic (do 1368), 26 Ivančice (od 1461), 27 hrad a panství Světlov (od 1466), 28 hrad a město Strážnice, Lipov, Javorník, Velká nad Veličkou (od 1466), 29 hrad Veveří s městem Veverská Bítýška (od 1538), 30 panství Brandýs nad Orlicí (od 1644), 31 zámek a panství Schwentnig /Swiatniki/ (od 1652)