Zprávu o účasti Čeňka z Lipé na tažení do Polska v létě roku 1345 přináší dvě kroniky. Je to v první řadě vlastní životopis Karla IV. „Vita Caroli“*.
Zde se píše:
„Čeněk z Lipé s třemi sty jezdci …. svedl prudký boj s Uhry …. a obrátiv je na útěk, pronásledoval je až do města Krakova. Pan Čeněk a větší část jeho vojska vtrhla v zuřivosti až do města. Ale zůstala v městě zadržena, když za nimi byla spuštěna mříž.“
Zcela jinak líčí tuto příhodu druhý kronikář Beneš Krabice z Weitmile v Kronice pražského kostela**.
Beneš Krabice zde píše:
„…někteří čeští urození, mezi nimi byl první Čeněk z Lipé … utábořili se před městem Bytomí a vtáhnuvše do něho, celý den se oddávali zábavě tance a pití. V noci zas vycházeli unavení a opilí z města, neopatrní a beze zbraní a bez jakékoliv ochrany se uložili k odpočinku. A hle: lidé polského krále z hradu Bedzin, blízko odtud, vtrhli na ty, kteří neopatrně spali. Zatímco se někteří dali na útěk, Čeňka z Lipé s jeho lidmi zajali, pro kteréžto zajetí řečeného Čeňka a nespořádaný život, který prý vedl v zajetí v Krakově, vzaly dům a panství pánů z Lipé, kteří nesmírně vyrostli nad ostatní pány království Čech a Moravy, za své a oni sami se stali rovni jiným nebo menšími.“
Z obou zpráv jednoznačně vyplývá, že během polského tažení upadl Čeněk z Lipé do zajetí. První zpráva říká, že se tak stalo při dobývání Krakova, podle druhé zprávy byl Čeněk z Lipé zajat před Bytomí. Žádná zpráva neuvádí datum, kdy k zajetí Čeňka z Lipé došlo.
K bitvě u Pogonu muselo dojít v souvislosti s událostmi v Bytomi. Svědčí o tom geografické vazby. Hrad Bedzin je vzdálen od Bytomi asi 15 km, posádka hradu tedy mohla opravdu nenadálým přepadem překvapit Čechy, lehkomyslně tábořící před městem. Pogon, dnes součást města Sosnowiec, leží jen 4 km od Bedzinu a asi 15 km od Bytomi. K nějaké potyčce u Pogonu však mohlo dojít jak před zajetím Čeňka z Lipé, tak i po jeho zajetí.
V zajetí asi Čeněk pobýval u polského královského dvora. Zde se patrně chlubil svým bohatstvím a žil velice rozmařile a okázale, aby dal najevo své přední postavení mezi českou šlechtou. Zřejmě se mu podařilo udělat dojem i na krále Kazimíra.
V zajetí byl Čeněk asi půl roku. Vzhledem k tomu, že Čeněk pravděpodobně znal osobně krále Kazimíra a mnoho polských šlechticů, vyslal jej Karel IV. v říjnu 1348 ke králi Kazimírovi, aby s ním dohodnul osobní setkání. Kazimír pak listinou z 28. října 1348 zplnomocnil Čeňka z Lipé a sandoměřského palatina Ješka, řečeného Jura, jako své zástupce u Karla IV. a dal jim plné moci k jednání s českým králem o spojenectví a svornosti.
O řadu let později, v lednu 1356, když se Čeněk v Itálii kompromitoval podporou kacíře Franceska Ordelaffiho, obrátil se papež Inocenc VI. na císaře Karla IV. a polského krále Kazimíra (!), aby svým vlivem Čeňka od této podpory odvrátili.
Zdá se tedy, že Čeněk z Lipé a král Kazimir byli v určitém přátelském vztahu, který se jistě datoval od Čeňkova polského zajetí. A tento přátelský vztah byl znám nejen u pražského císařského dvora, ale i u papežské kurie v Římě.
Čeňkovo zajetí opravdu zapříčinilo majetkový úpadek pánů z Lipé. Výkupné ze zajetí bylo jistě velice vysoké. A Čeňkův rozmařilý život u polského dvora byl jistě také velmi nákladný. Celý rod pánů z Lipé ale nijak výrazně nezchudnul. Došlo jen k rozdělení majetku na čtyři díly mezi tehdy (1346) žijící mužské členy rody. Do té doby totiž drželi všichni celý rozsáhlý majetek v tzv. nedílu. Nyní se rozdělili, aby si Čeněk své dluhy hradil ze svého majetkového podílu. Rozdělením majetku a opravdu poklesli na úroveň ostatní šlechty.
Pozn. pod čarou:
* V kritické edici Fontes rerum Bohemicarum, díl III. vydal Josef Emler, Praha 1882, v českém překladu Jakuba Pavla vydána naposled v díle Kroniky doby Karla IV. v Praze 1987.
** Vydána v kritické edici Fontes rerum Bohemicarum, díl IV., vydal Josef Emler, v Praze 1884, v českém překladu Marie Bláhové vydána naposled v díle Kroniky doby Karla IV. v Praze 1987.